Že to Varg Vikernes nemá v hlavě moc v pořádku, víme všichni už dlouho. Ale asi jen málokdo čekal, že soudnost ztratí i doposavad vždy nadstandardně znějící WOLVES IN THE THRONE ROOM.

Vývojové stádium unaveného blackmetalisty totiž pojali na chlup stejně jako celá řada jejich skandinávských kolegů. Zatímco ambientním pokusům umělců z Norska a okolních zemí lze ještě tak nějak porozumět a brát je jako daň doby, v případě amerického dua je tato skutečnost k nepochopení. Zvlášť když přijde s materiálem kvalitativně podobným výše zmíněnému, pouze asi o dvacet let později, což mu vlastně ještě přidává na směšnosti. Komentáře uživatelů sítě Last.fm či některých zdejších redaktorů („Burzum was in jail. What´s these guys´ excuse?“, „klavesový mág Vašo Patejdl meets black metal“) ostatně hovoří za vše. Je to přesně tak blbé, jak to zní a na vině jsou všudypřítomné, rádoby kosmické, legračně znějící klávesy, naroubované na temný spodek (rozuměj hučení větráků a sem tam nějaký ten drone záchvěv), což celkovou atmosféru stahuje značnou rychlostí ke dnu.

Vargu Vikernesovi muselo ve vězení definitivně přeskočit a při výkonu trestu nejspíš ztratil veškerý kontakt s realitou. Zatímco jeho dvě post-filosofem ambientní desky disponují slušnou atmosférou a v podstatě s nimi má jen málokdo větší problém, „The Ways Of Yore“ je slabší než téměř jakýkoliv průměrný etno/ambient z čajovny. Kdyby nahrávka podobné kvality nevyšla pod hlavičkou BURZUM, neštěkl by po ní ani pes, maximálně by ji použil namísto patníku k označkování. Stačí však přidat na obal dobře známé logo, přidat několik tradičních prohlášení o návaznosti na pohanské tradice a vzdání holdu evropským prapředkům a vždy se najde dostatek jedinců ochotných přispět na alespoň částečné snížení Vargova prakticky neumořitelného dluhu. Jinak se však jedná o útrpných sedmdesát minut naplněných ambientem Vargova střihu poslední doby, což znamená, že na obou stranách alba převládá obrovská nekvalita, jak by desku nepochybně popsal Josef Csaplár, kdybychom si jej přizvali k jejímu ohodnocení coby televizního experta. A se zarputilostí sobě vlastní by s elektronickou tužkou v ruce přidal konstatování, že Vargovi chybí úplně všechno a s podobnout hrou nemá absolutně žádnou šanci uspět. Srdíčko tam sice je, to víme všichni, ale štěstíčku, tomu nešel chlapec zrovna moc naproti. S „The Ways Of Yore“ by se tudíž prosadil maximálně tak v okresním přeboru.

Hodnocení by šlo pro tentokrát klidně vypustit, jelikož následky lobotomie započaté poslechem obou nahrávek na sebe nenechávají čekat, ale okolo pěkných 3/10 by se obě alba mohla pohybovat. V případě WOLVES IN THE THRONE ROOM by se výsledný dojem vyšplhal snad i o něco výše, ale opravdu debilní synťáky srážejí celkový efekt dolů zásadním způsobem. „Celestite“ má být naštěstí pouze jakýmsi datadiskem k předešlému „Celestial Lineage“, takže se dá předpokládat, že se Američané ještě vzpamatují. Na rozdíl od Varga. Ten, pokud to ještě nechce zabalit definitivně, by se měl přeci jen věnovat jím (momentálně) nenáviděné negerské hudbě. Má pro ni větší vlohy, ačkoliv sám by to slyšel možná jen velmi nerad.

BURZUM - The Ways Of Yore: 3/10
(Byelobog Productions, 2014; www.burzum.org)

WOLVES IN THE THRONE ROOM - Celestite: 3/10
(Artemisia Records, 2014; www.wittr.com)